České slezsko

Původ názvu země

Slezsko je pojmenované podle posvátné hory Slenzy, nazývané také podle městečka Soboty. Existují však odborné hypotézy, které dokazují odvozenost Slezanů a slovo Slezsko od slova śleg, což znamená nepohoda, vlhkost, deštivé počasí.

Na úpatí Slenzy jsou mokřiny s protékající říčkou Slenzou, která zleva u městečka Vratislavi ústí do řeky Odry. A právě tato říčka dala jméno i tamnímu kmenu Slezanů

První písemné zprávy a teritoriálním rozdělení

Spolehlivé písemné zprávy o Slezsku máme až z doby 844, kdy v tamním prostoru sídlily slovanské kmeny. Podle údajů se v západní části Slezska mezi Hlobovem a Krosnem nacházeli Dědošané, kteří na jihu sousedili s Bobřeny sídlící na řece Bobře.

Na východ těchto kmenů sídlili Slezané, kteří byli nejmocnější a zaujímali rozsáhlé území mezi Sovími hranicemi a severní slezskou hranicí v okolí Milíče. Jejich centrem bylo již zmíněné posvátné místo Slovanů - hora Slenza a dnešní oblast v okolí Vratislavi.

Tehdejší krajina byla hustě porostlá lesy, které vedle vodních toků tvořily přirozené hranice.

Uvnitř středověkého Slezska se nachází hluboký pohraniční hvozd, který už od 8. Století rozdělil zemi dva významné autonomní celky. Jedním z nich bylo vlastní Slezsko (dolní a střední část historického území) a druhým teritoriem bylo Opolsko (základ Horního Slezska). Hvozd, oddělující Slezsko od Opolska, se rozkládal od pravého břehu Kladské Nisy až k jejímu ústí do Odry. Dále pokračoval podél řeky Štobravy, ústící z pravé strany od Odry nad dnešním městem Břehem.

Pod pojmem Slezské území v celém jeho rozsahu (asi 40 000 km2), které přibližně pokrývalo s rozsahem vratislavské diecéze, tj. od Krosna a řeky Lužické Nisy na západě po Těšínsko a karpatské výběžky na východě, musíme až do pozdního středověku rozlišovat nejen širší Opolsko od vlastního Slezska, a to včetně východních oblastí Bytomska a Osvětimska, jež až do roku 1179 náležela k Malopolsku. Ke Slezsku částečně počítáme i širší Opavsko s Krnovskem a Hlubčickem, protože jeho excentrická poloha a dynastické zájmy knížat ho stále více připoutávaly k blízkému Poodří. Naopak nepokládáme za typické Slezské území Kladsko, až do slezských válek (1740 - 1763) a teprve za pruské vlády bylo správně přičleněno ke Slezsku. Po roce 1201 došlo k rozdělení Slezska.

Integrační proces země byl zahájen až za krále Matyáše Korvína, který celé Slezské území rozdělil na dva základní celky, a to Silesia Superioris et Silesia Inferioris. Ponejprv se objevuje termín Horní Slezsko v roce 1479 a v této souvislosti pro samotné Slezsko přijal geografický název Dolní Slezsko.

Na počátku 14. století bylo rozděleno na Hlohovsko, Olešnicko, Stínavsko a Zaháňsko.

Jiným nevyřešeným státním problémem se stala otázka příslušnosti Opavska k Hornímu Slezsku. V námi sledovaném období musíme v duchu dobové stavovské mentality termíny Opavsko a Horni Slezsko odlišovat. Krnovské knížectví bylo ke Slezsku trvale připojeno na počátku 16. století a opavské knížectví po velkém státoprávním sporu definitivně za třicetileté války.

Územní vývoj Slezska do lucemburského nástupu

V roce 1159 došlo k rozdělení Slezska na tři nové územní celky. Boleslav Vysoký dostal Vratislavsko a Opolsko, kdežto Měšek Křivonohý si podržel Ratiborsko a Těšínskem, k němuž mu vítězoslavně senior Kazimír Spravedliví připojil z Malopolska ještě kastelánie: Bytomsko, Osvětimsko, Zátorsko a Sevěřsko. Navíc se ze zahraničí vrátil do země nejmladší ze sourozenců Boleslava Vyhnance Konrád, který získal Hlobovsko a Lehnicko.

Územní rozdrobenost Slezska se ještě více prohloubila, když byl Boleslav Vysoký donucen postoupit Opolsko svému synovci Jaroslavovi.

Měšek I. Ratiborský, řečený Křivonohý, vyrval Opolsko z rukou svých příbuzných a připojil celek ke svému údělu, čímž zase položil základ k pozdějšímu Hornímu Slezsku.

0Roku 1241byl proveden zhoubný nájezd Tatarů, který dočasně přerušil ekonomický a společenský nárůst.

V roce 1266 bylo Slezsko rozděleno na tři úděly: Vratislavsko, Hlohovsko, Lehnicko. Pouze Opolsko si udrželo celistvost déle.

Olomoucká vražda posledního přemyslovského krále Václava III, způsobila i dočasný vliv na Slezsko, jen některá knížata si udržela svou nezávislost.

Slezsko jako země Koruny české

V roce 1327 se oba Piastovci prohlásili za leníky českého krále a své země mu předali jako jeho dědičné léno. Vydáním nejdůležitějšího slezského knížectví a metropole nad Odrou do lucemburských rukou bylo začátkem integrace Slezska a Opolska k českému státu.

1348 byl vydán soubor dokumentů, které měly zcela zásadní význam ve vztahu Slezska k ostatním českým zemím. Lucemburk v nich uplatnil svou vlastní koncepci českého státu.

Karlova státoprávní konstrukce vytvořila dva druhy příslušnosti. Jednou byla bezprostřední vláda českého krále, která se týkala samotných Čech, Budyšínska, Zhořelecka a ve Slezsku především Vratislavska a Hlobovska. Druhou formou byla oblast leního vztahu, k němuž patřila tři moravská léna (markrabství moravské, olomoucké biskupství a opavské knížectví) a také zbývající slezská (opolská) knížectví.

Karel VI inkorpoval Slezsko do řady zemí Koruny české.

Slezský podzim středověku

Z mezinárodního hlediska význam Slezska stéle stoupal a jeho hlavní město Vratislav se stávalo jevištěm celé řady diplomatického jednání. V roce 1404 byla Slezská metropole sídlem porad obou králů.

18. září 1421 - byla podle taktických opatření rozvržena vojenská pohotovost. Do ohrožených bodů patřili: Slezská Ostrava a Krnov. V souvislosti se zásahem opavsko-ratibořského Přemyslovce je patrné, že Slezsko sehrálo po celou dobu zásadní roli v česko-polských vztazích.

Samotní Poláci organizovali mírové iniciativy na území Slezska, které zatím neustávalo v odporu vůči husitství. Bez boje se husitům vzdávala Slezská Ostrava, Ketř, Osoblaha, Horní Hlohov, střelín, Minsterberk a zejména důležitá pevnost Břeh.

V dalších letech 1429- 1431- Husitské jednotky pronikly až ke Krosnu nad Odrou a svými posádkami si zajistili města Bytom, Hlivice a Němčí. Obležena byla v roce 1431 také Opava, ale ta nápor husitů odolala. V těchto těžkých bojích získali na moravsko-slezském pomezí, pro nás za okolností blíže neznámých, významnou hradní pevnost Hukvaldy.

Celá série tažení a lokálních střetnutí působila na Slezsko téměř apokalypticky. Česko-uherskými válkami byly zasaženy západní části Horního Slezska a moravsko-slezského pomezí, kde došlo k zániku mnohých tamních obcí.

V roce 1490 usiloval Kazimír II o získání uvolněného Opavska jen pro svou osobu. Pro všechny protesty byla udělena funkce hejtmana. Kazimír II si Opavu oblíbil a zvolil si toto město za svoji rezidenci. 13. prosince 1528 byl nastěhován zámecký inventář z Těšínska.

Slezsko na přelomu věků

Přímo akutní otázkou v jagellonském období byl státoprávní spor o příslušnost Slezska k uherské koruně, a tudíž ohrožení územní celistvosti českého státu. Slezsko dlouho zpochybňovaly vazby k zemím Koruny české. Od 16. Století Slezsko nenáleží ke svatoštěpánské koruně.

Jiným nevyřešeným sporem zůstala opavská otázka. Zde záleželo na problému, zda přísluší Opavsko ke Slezsku, nebo je moravským autonomním územím.

V mocenské konfrontaci a uherskými a polskými zájmy si nakonec Slezsko udrželo svou státoprávní příslušnost v rámci zemí Koruny české.

Z hlediska dlouhodobých perspektiv se účinkování Jánoše Korvína stalo ve Slezsku a také jeho vláda nad Opavskem jen historickou epizodou.

Slezsko v mocenských plánech evropských států a dynastií

V předbělohorské době byla pod bezprostřední vládou českého krále tato knížectví: Vratislavsko, Javorsko, Svídnicko, Zaháňsko, a později také Minstebersko, Opolsko a Ratibořsko. Zvláštní otázkou bylo opavské korunní léno. Lenní svazky se zeměmi Koruny české formálně udržovali představitelé vládnoucích slezských knížecích rodů.

V roce 1634 byla slezským knížatům a stavům nabídnutá možnost vystoupit ze svazku zemí Koruny české a připojit se k vazalům švédského státu.

Po ztrátě Opolska a Ratiborska v polovině 16. století to byla další územní ztráta ve Slezsku.

Vývoj ve Slezsku po dramatických událostech třicetileté války dal nový kurz. Širší mocenských snah Polsky, Uher, Švédska, Saska, českých zemích nám odhalil progresivní a regresivní faktory vlivu uvedených zemí ve Slezsku.

Proces vyřazení Slezska z českého státu byl v roce 1740. Prusko se stalo evropskou velmocí právě se ziskem Slezska.

Po slezských válkách

V letech 1740-1763 proběhly celkem tři slezské války.

Roku 1742 díky Vratislavského míru získalo Prusko většinu slezského území včetně Kladska, které patřilo k Čechám. Pouze menší části Slezska, které zahrnovali Těšínské knížectví, jižní části Krnovského, Niského a Opavského knížectví, neoficiálně označované jako České Slezsko a později Rakouské Slezsko. Novým sídlem Rakouského Slezska se stala Opava.

1.července 1782 díky císařskému dekretu spojeno Rakouské Slezsko s Moravou.

Rakouské Slezsko

26.června 1849 bylo Rakouské Slezsko bylo opět samostatnou zemí rozděleno na vévodství Horního a Dolního Slezska s hlavním městem Opavou.

V roce 1850 dochází ke zrušení obou krajů a jejich rozdělením vznikají 22 smíšených okresů a 1 statutární město Opava. Členění se v roce 1868 nahradilo členěním 7 politických okresů a 3 statutární města: Bílsko, Frýdek a Opava.

Roku 1896 vzniká nový okres Bílovec a v roce 1901 okres Frýdek. Tím se počet okresů zvýšil na devět.

Země Slezská

Po vzniku Československa se dosavadní Rakouské Slezsko označuje jako země Slezská.

Země Slezský po připojení Hlučínska a odstoupení části Těšínska ve prospěch Polska, členila na devět okresů a to Bílovec, Bruntál, Český Těšín, Frýdek, Fryštát, Frývaldov, Hlučín, Krnov, Opava-venkov. Součástí byly dvě statutární města: Frýdek a Opava. Během roku 1924 na základě vyhlášky prezidenta slezské zemské správy politické, přišla Opava o postavení statutárního města a byla sloučena do okresu Opava.

Ke konci roku 1928 byly země Moravská a Slezská sjednoceny do jednoho celku, země Moravskoslezské. Téhož roku přišel o postavení statutárního města Frýdek a byl začleněn do okresu Frýdek.

Druhá světová válka

Po Mnichovu roku 1938 je většina Českého Slezska připojena k nacistickému Německu. Hlučínsko je připojeno přímo k Říši. Bývalý Opavský kraj se stává součástí Sudetské župy.

Po porážce 1939 se stává Polsko součástí nacistického Německa. Pouze část okresu Frýdek zůstává i nadále součástí země Moravskoslezské a spolu s ní se po okupaci 1939 stává součástí Protektorátu Čechy a Morava.

Po druhé světové válce

Po skončení války se hranice vrací do stavu před Mnichovem. České Slezsko se stává součástí Slezské expozitury země Moravskoslezské. Pojem Ostravsko mělo nahradit Slezsko a opavské Slezsko se stává pouze etnografickou oblastí na úrovni Lašska, Valašska, Hané a Jeseníků.

V letech 1948-1989 se komunistický režim snažil vymazat jakékoliv podvědomí o Slezsku a proto bylo České Slezsko rozděleno mezi Ostravský a Olomoucký kraj, od roku 1960 je součástí Severomoravského kraje. Od roku 2000 je znovu Slezsko rozděleno mezi kraje Olomoucký a Moravskoslezský.

Slovo na závěr

Slezsko je středoevropskou zemí tisícileté koruny. V současnosti se větší část svébytného regionu nachází na území Polska a z menší čísti leží na území České republiky. Až do konce druhé světové války patřilo k Německu. Regionální pestrost vytvořila ve středověku a v raném novověku ze slezských knížectví nejen exponovaná místa velmocenské politiky, ale také nedílnou součást evropského hospodářského, společenského, náboženského a kulturního systému.